JAK BÝT NAD VĚCÍ

Můj příběh

Možná si říkáte, že vás nemohu úplně chápat, protože jsem sama dlouhodobě neučila.
Ale velmi dobře znám život bez hranic.

Dlouhou dobu jsem byla „hodná holka“.
Ta, která nechce zklamat.
Ta, která raději udělá práci za druhé, než aby řekla ne.
Ta, která cítí odpovědnost za pohodu ostatních – často na úkor sebe.

Pamatuji si ten tlak v žaludku, kdykoliv jsem měla někoho odmítnout.
Ten svíravý pocit, že když se ozvu, někomu ublížím.
Že když se postavím za sebe, budu špatná.

Neuměla jsem říct ne.
A neuměla jsem se za sebe postavit ani ve chvílích, kdy na mě někdo křičel.

Moje tělo to ale říct dokázalo.
Dlouhodobé přetížení a potlačování sebe sama mě dovedlo až k autoimunitnímu onemocnění.

A právě tehdy mi došlo, že problém není v tom, že bych byla slabá.
Problém byl v tom, že jsem žila odpojená od sebe a svých hranic.

Díky terapii a hluboké práci na sobě jsem se postupně učila:
zastavit se,
vnímat své tělo,
rozpoznat své limity
a stavět hranice, které nejsou tvrdé, ale pevné.

Dnes pracuji s ženami – mimo jiné i se ženami ze školství – a slyším jejich příběhy znovu a znovu.
Vyčerpání.
Pocit, že musí všechno zvládnout.
Přesvědčení, že „ve školství to jinak nejde“.

A přesto, když jdeme pod povrch, často zjistíme, že nejde jen o systém.
Ale o vnitřní nastavení, ve kterém žena dlouhodobě funguje.

Tento kurz nevznikl proto, abych vás učila, jak být lepší učitelkou.
Vznikl proto, abych vás podpořila v tom, být víc sama sebou.

S klidem.
S hranicemi.
A s respektem k vlastní energii.